DU FORMA
Jiřı́ Žák
12.2. -­‐ 5.3. 2015
Galerie Klubovna
http://www.galerieklubovna.cz/

Stalo se Ti někdy, že sis prohlı́žel sled fotograJiı́, obrazů nebo kreseb bez popisu? Určitě. A taky s
jistě vybavuješ, co se dělo v Tvé hlavě. Celkem rychle a bez velkého snaženı́ Tvoje mysl začala
realizovat představy na základě viděného. Tvůj vlastnı́ přı́běh. Pak přišel vypravěč “reality” a
začalo všechno znovu. Bylo těžké přesvědčit Tvou hlavu o druhém, “pravdivém” přı́běhu.
Film Jiřı́ho Z0áka, na který se právě dı́váš, v sobě skrývá něco takového. Epický přı́běh, který by
mohl být stejně dobře smyšleným přı́během jako popisem viděného, potažmo zažitého.
Stejnou nejistotu cı́tı́š i z projevu chlapce. Mluvı́ k sobě? Z počátku si jsi jistý, že tomu nenı́ jinak.
Rozehrává se hra. Vyprávěnı́ se po delšı́m úvodu (který sám o sobě nutı́ diváka přemýšlet o
historicko-­‐politickém kontextu) stáčı́ k médiu Jilmu. Chlapec vznášı́ stı́žnost na funkci natočeného
materiálu. Nenı́ záznamem daného momentu, ale artefaktem ve sbı́rce.
Pozbýváš se jistoty, mluvı́ snad k někomu třetı́mu? Filmový materiál byl drahý a dalo se na něm
zachytit jen pár minut. To nutilo amatérské >ilmaře k tomu si skutečně vybírat. Snažili se tímto
výběrem něco říct? Přece žádné médium není neutrálním kanálem pro přenos informací, ale určuje,
co bude možné sdělit a co sdělit nelze. Nelže však jen >ilmový aparát, jehož vnitřní procesy jsou pro
nás skryté a nepochopitelné. Nelže jen kameraman, který přístroj drží, a tak směřuje náš pohled.
Lžeme i my, kteří před ním stojíme. Performujeme naše životy. Předvádíme úkony. Stěžuje si dál
chlapec na etiku, pravdomluvnost a výpovědnı́ hodnoty Jilmových materiálů.
Na úplném konci slyšı́š -­‐ obracı́ se snad k Tobě? A když tu teď stojíš, uprostřed galerie a pozoruješ
promítací přístroj Pocı́tı́š nepohodlı́.
Apropriace nalezeného Jilmového materiálu je ve světě uměnı́ legitimnı́m způsobem práce.
Nicméně v přı́padě Jiřı́ho Z0áka dostává zcela osobnı́, důvěrnějšı́ a zejména uvěřitelný rozměr.
Archı́v materiálů amatérského Jilmaře, Jiřı́ho dědečka, Vladimı́ra Stuchlı́ka, skrývá hodiny a
hodiny záběrů natáčených od poloviny dvacátého stoletı́ do dnešnı́ch dnů.* Ty jsou použity i pro
Jilm Du Forma. Tato informace nás dovede k myšlence, zda-­‐li ve Jilmu nepromlouvá jakési druhé já
v podobě vnuka ke svému dědečkovi? Neuvažuje vnuk o materiálu tak, jak to jeho dědeček nikdy
nezkoušel? Je snad ona záhadná osoba chlapce, která mluvı́ k sobě nebo k někomu dalšı́mu,
Jilmařovým kritikem tlumočı́cı́ výhrady i respekt k jeho práci?
Už z předchozı́ autorovi práce máme pocit, že cı́tı́ potřebu nejen natočený materiál shromažďovat,
tak jak to dělal dědeček, ale i nad samotným médiem Jilmu přemýšlet a podrobit jej rozboru. To,
že nás autor přı́liš nesytı́ obrazovým materiálem (i když by pravděpodobně měl čı́m), přikládám
větě, která je součástı́ vyprávěnı́-­‐ Filmový materiál byl drahý a dalo se na něm zachytit jen pár
minut. To nutilo amatérské >ilmaře k tomu si skutečně vybírat. Vnı́mám ji jako naordinovanou dietu,
která sloužı́ ku prospěch věci i k výpovědnı́ hodnotě dı́la. V kontrastu stojı́ dieta naordinovaná
samotným médiem, kterou autor tentokrát nedodržel. Vyprávěnı́ nahrazuje absenci slova u
analogového média.
Narace obsažená ve Jilmu by byla snadno dohledatelná i u jiných autorů pracujı́cı́ch s nalezeným
Jilmovým materiálem. Nicméně, v přı́padě Jiřı́ho Z0áka je osobnı́ rozměr dı́la tı́m pravým a
nezaměnitelným kořenı́m, dı́ky kterému vyčnı́vá z řady. Jiřı́ tuto situaci umocňuje du formou,
která je znepokojivá a přitahuje divákovu pozornost. (Omlouvám se autorovi, že jsem si ji tak
neuměle v prvnı́m odstavci vypůjčila, ale nemohla jsem si pomoci.)
Marta Fišerová