Dílo
Výstava: In-Memory-I-am

Ján Mančuška

Dvojník

2009, barevný film

Mančuška uvádí diváka přímo do děje prostřednictvím paralelních výpovědí dvou mužských postav, které spolu nemají zdánlivě nic společného.

První z nich stojí zády k projekci, na níž synchronně s ním mluví druhý. Promítaný obraz v pozadí je němý, vyřčená slova můžeme pouze odezírat z úst. Není důležité, zda se událost tak, jak se na ni oba rozpomínají, skutečně stala. V kontextu konceptuální tvorby Jána Mančušky se vytváření příběhu může jevit jako anachronické. Autor záměrně konfrontuje diváky se svým protichůdným záměrem dát konceptu obsah. Ústředním motivem filmu Dvojník je nejasná identita. Herci jsou zároveň vypravěči. Nemají jména. Známe pouze místo jejich bydliště odkazující k osobnímu životu autora, který pocházel z Bratislavy a většinu života prožil v Praze.

Kým je muž v druhém plánu statického záběru? Je skutečně oním dvojníkem, nebo jen obrazem v obraze – méně reálnou postavou, než ta, která k nám promlouvá? Skutečná katarze přichází ke konci příběhu, kdy se obě osoby prozradí společným gestem, jež učiní ve stejné chvíli. Zpočátku humorné vyprávění neznámého muže formálně připomíná model epického divadla založeného na popisu situace a jeho zpětné rekonstrukci. Jedině tak lze nahlédnout za příběh, aniž by nám autor jakkoli vnucoval svůj úhel pohledu. Děj se skládá
v našich myslích.

Práce Jána Mančušky v sobě spojuje prvky filmu, divadelního jazyka a performance. Dotazuje se po ontologii jednotlivých médií, která spoluurčují konečné vyznění uměleckého díla. Každé z nich vyžaduje svůj bytostně vlastní projev. Mančuška pátrá po znovunalezení čisté formy umění bez žánrů a způsobu porozumění, jenž se v postmoderně vytratil. Zprostředkovatelem nového požitku se stává fenomén gesta.

/sb/