Dílo
Výstava: In-Memory-I-am

Zbyněk Baladrán

Noc světa

2011, video, 1:54 min

Zbyněk Baladrán se fenoménem paměti zabýval ve své tvorbě řadu let zcela systematicky. V centru jeho zájmu stály především mechanismy ukládání a uchovávání otisků reality, ať již na bázi paměti individuální nebo celospolečenské, a jejich selektivní, subjektivními vlivy determinované fungování.

Řadu let se snažil na práci s textovými i audiovizuálními záznamy demonstrovat přirozenou tendenci lidské paměti k cenzuře, upravování a třídění vzpomínek do umělých kategorií označovaných zjednodušujícími pojmy, které se s realitou samotnou míjejí.

Snad právě proto (že jde o obecně známou skutečnost a díla) jsme pro tuto příležitost zvolily video, jehož námět je poněkud odlišný. Naše téma reflexe paměti to posouvá dále – a dává mu tak určité možné východisko. Ve videu Night of the World přistoupil autor k analýze dalšího aspektu lidského vědomí – vzrušujícímu a poněkud mystickému okamžiku geneze tvůrčího činu v lidské mysli. Ve své dvouminutové video-úvaze Baladrán vysvětluje, proč jeho videa začínají a končí několikavteřinovou temnotou.

Svým názvem odkazuje video Night of the World k citátu z rané knihy mladého Hegela, který uvedl ve své knize Nepolapitelný subjekt filozof Slavoj Žižek, jehož psychologicko-filozofické teze jsou pro Baladrána jedním z podstatných tvůrčích východisek: „Člověk je touto nocí, touto prázdnou nicotou, v níž je vše obsaženo ve své jednoduchosti – bohatství nekonečně mnoha představ, obrazů, z nichž nás žádný právě nenapadá – nebo nejsou přítomné. Tato noc, nitro přírody, která tu existuje – čisté já – ve fantasmagorických představách, je noc vůkol všeho, zde pojednou vyskočí zakrvácená hlava, tam jiné bílé zjevení, a znenadání opět zmizí. Tuto noc zahlédneme, když se lidem podíváme do očí – do noci, která se stává děsivou – před námi se tu snáší noc světa.“ Žižek tohoto temného obrazu lidské mysli využívá k uchopení určitých momentů sociopolitického vývoje v dějinách lidstva a dále jej rozvádí: „Tato ‚noc světa‘ je tedy transcendentální představivost ve své nejzákladnější a nejnásilnější podobě, neomezená násilná vláda představivosti, její ‚prázdné svobody‘, která narušuje každé spojení předmětů, každé spojení založené na věci samé: ‚Pro-sebe tu je svévolná svoboda – trhat obrazy a znovu je spojovat bez jakéhokoliv omezení‘ “. Filozof František Neužil k tomu uvádí: „Žižek tak chce ilustrovat stav navozený přechodem k činu, kdy údajně ztrácíme jakoukoli vazbu k vnějšímu světu a ocitáme se ve zvláštní dimenzi, která se dá přirovnat k oné noci světa. V této dimenzi se dotýkáme roviny reálna, zde právě vstupuje do hry reálno, jež vede k dezintegraci, takže můžeme být radikálně svobodní.“ A konečně Zbyněk Baladrán využívá tento odkaz k ilustraci nepopsatelného okamžiku, kdy se cosi zhmotňuje v mysli umělce, v jeho představách, aby v dalším okamžiku jako kouzlem něco viditelného vzniklo. Temnota je zde symbolickým ztvárněním nekonečné potenciality lidské představivosti, jejímž spoutáním, jakožto pozitivním činem, vznikne konkrétní tvar, z chaosu kousek řádu, určitý prvek našeho reálného světa.

/jh/