Dílo
Výstava: In-Memory-I-am

Mark Ther

Villa?

2010, barevné video

Dvanáctiminutový film Marka Thera Villa? je nejnovějším autorovým počinem, prvním od okamžiku, kdy se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Jak je u tohoto autora obvyklé, jde i v případě jeho nového „videofilmu“ o vizuálně bohatou, tentokrát však mimořádně impresivně a intimně laděnou filmovou skicu se silně sexuálním a zároveň existenciálním podtextem. Tematicky zde autor navazuje na svou předchozí tvorbu, vztahující se jednak k Therovu dílu dominující problematice sexuálních menšin, jednak k podobně frekventované reminiscenci z období meziválečných či poválečných Sudet, jež tvoří jak estetické tak významové pozadí velké části Therových filmů. Krajina českoněmeckého pohraničí, jež je mimochodem umělcovým rodištěm, je díky svému historickému kontextu sama o sobě podstatným významovým prvkem. V Therově tvorbě zastupuje zasutou a poněkud nežádoucí rovinu našeho podvědomí, jež však dlouhodobě zůstává nedílnou součástí naší osobní i kolektivní identity.

Oproti předchozím, obvykle podstatně narativnějším či dějovějším Therovým snímkům, se zde těžiště záběrů přesouvá téměř výhradně do prostoru mezi dějově exponovanými okamžiky. Síla filmu spočívá právě v jednoznačně dominujících, téměř statických záběrech. Snímek Villa? přináší velmi detailní pohled do důvěrného vztahu dvou žen a i díky svému zasazení do domáckého interiéru a jeho bezprostředního okolí disponuje mimořádnou mírou intimity – většina obrazů, snad i díky délce záběrů, umožňující se s prostorem sžít, nám po chvíli připadá důvěrně známá. Absolutní zpomalení děje však zároveň paradoxně mimořádně ztěžuje jeho uchopitelnost a okamžik smrti jedné z protagonistek v kontextu dlouhého zjitřeného očekávání téměř ztrácí na významu.

Silně rozostřený obraz filmu je nejen mlhavý jako vzpomínka, ale také konstruovaný jako vzpomínka: zprostředkovává především dojmy a útržky situací, nikoliv celistvé děje či rozhovory. Přestože jde o vzpomínku falešnou (cizí a navíc vymyšlenou), využívá vizuální konstrukce připomínající mechanismy osobních vzpomínek (jeden subjekt, extrémně dlouhé detailní záběry okolního prostoru, důraz na smyslové vjemy) a vyvolává velmi reálné emoce.

/jh/